Dopravní prostředky
Hromadná doprava
Začneme tím, co se dá změnit rychle a přitom má ohromný dopad - změnu dopravních prostředků MHD. Většina českých měst už začíná s pořízením ekologičtějších vozů hromadné dopravy. Například autobusů na stlačený zemní plyn (CNG) nebo elektrobusů a autobusů na vodík.
Pořízení jednoho vodíkového či elektrického autobusu je oproti těm dieselovým dražší. Navíc bohužel stále chybí potřebná infrastruktura a dobíjecí nebo vodíkové čerpací stanice, což znamená další investici. Elektrické autobusy také musí časem vyměnit své akumulátory, které mívají kratší životnost, ale nutno podotknout, že jejich technologický vývoj jde skutečně progresivně dopředu. Zpočátku se tedy tyhle faktory mohou jevit jeho nevýhodné, ale z dlouhodobého hlediska mají rozhodně spoustu plusových bodů.
Ostravských elektrobusů a autobusů na CNG pohon bude nadále přibývat. Foto: Česká televize
Levnější a velmi výhodný přechod je ovšem na tzv. bateriové elektrické autobusy, které využívají pro tvorbu energie trakční vedení, podobně jako trolejbusy. Část energie uchovávají ve vlastních bateriích, ale hodí se do měst tedy do měst, která už mají vybudovanou síť trolejí.
Když si to shrneme, stačí, když prvním krokem měst nebude ani tak bezemisní provoz hromadné dopravy, jako spíš ten nízkoemisní. Je zkrátka důležité najít rovnováhu mezi typy pohonů a nesoustředit se pouze na jeden z nich.
To, že úspěšný přechod na zelenější dopravu funguje můžete vidět například v Ostravě. Ta disponuje celkem 329 bezemisními vozidly a 195 nízkoemisními (Euro 6 a Euro 5). Investice tvořily 28,5 milionů EUR, ale financování šlo z 85 % ze strukturálních fondů Evropské unie (dále 5 % od státu a 10 % z prostředků dopravního podniku). Ostrava sama dokládá, že při nasazení 105 autobusů na zemní plyn dochází k úspoře 980 tun CO2 na rok. V roce 2020 díky tomu město zaznamenalo jednu z nejlepších kvalit ovzduší za mnoho let.
Spousta evropských měst využívá i systém emisních zón. Ten určuje, jaká auta mohou do jaké městské části vjet - obvykle dle emisní euronormy. Nejvíce jsou v tomto ohledu omezeny dieselové motory, a to především v Německu, které je tímto opatřením na úrovni městských správ nejznámější. V České republice momentálně emisní zóny zavedeny nemáme, ale metodika už existuje a města o jejich aplikaci žádat mohou.
Osobní doprava
I obyvatelé měst můžou přispět k ekologizaci dopravy. Ale neobejdou se bez pomoci státu, měst, krajů nebo soukromých společností, a to při budování infrastruktury. Vedle elektroaut, u kterých se asi nejvíce řeší nedostatek městských nabíjecích stanic, jsou velmi oblíbené elektrokoloběžky, elektrické longboardy, e-skateboardy, onewheely i segwaye. Jejich cena se pohybuje v rozmezí 15 až 50 tisíc korun. Celkově jsou pak užitečné svou mobilitou, rychlostí a levným provozem. Jestli tyhle dopravní prostředky přímo vlastníte nebo je využíváte v rámci sdíleného systému, snažte se pro jízdu na nich co nejvíce využívat silnice, cyklopruhy a cyklostezky. Jízda po chodníku je u motorizovaného kolového prostředku zakázána a v rámci “koexistence” s chodci i poněkud nebezpečná.
Součástí ekologické mobility obyvatel jsou i oblíbená sdílená vozidla. Spousta z nich je v dnešní době už hybridních nebo čistě elektrických. Uživatelé se navíc nemusí starat o jejich servis a nákup olejů, kapalin nebo dílčích komponentů. A fungují i přes přehledné a jednoduché mobilní aplikace.
Zřejmě nejekologičtější a nejjednodušší formou osobní přepravy je kolo. Ano, nedá se na něm ale jezdit celý rok. Tedy pokud zrovna nebydlíte třeba na Sicílii. I v případě cyklistů jsou potřeba vstřícné kroky ze strany měst a obcí na budování vhodné infrastruktury. Bohužel je stále velký rozdíl například mezi Vídní, Bruselem nebo Uppsalou a českými městy.
Smart Cities a chytré dálnice
Dlouhodobým a spíše strategickým formátem přechodu na ekologickou dopravu, je využívání principů tzv. smart cities. Jde ovšem o plánovanou strukturu různorodých opatření a technologických inovací pro funkčnost samosprávy. Je to téma na dlouhé povídání a vyžaduje vysokou angažovanost několika politických generací, soukromého i veřejného sektoru. Do značné míry se týkají i samotné dopravní infrastruktury a jejího inteligentního řízení.
Nejčastěji mají formu užívání aplikací, které občanům například pomohou při parkování, takže nebudou muset stále dokola objíždět jeden blok a vytvářet tak zbytečné emise. Nebo informují účastníky provozu o aktuální situaci na páteřních komunikacích, včetně dálničních okruhů a obchvatů a to na principu okamžité výměny dat. Chytré dálnice v ČR zkušebně využívá pražský okruh, v zahraničí se pak podařil desetiletý přechod na chytré dálnice v celém Rakousku díky spolupráci společností Asfinag a Siemens. Místní tzv. internet věcí zahrnuje propojení tisíců dálničních senzorů a kamer s mobilní aplikací řidičů.
Rozdělení emisí z prodeje nových vozů. Foto: acea.auto.
Dopady na životní prostředí
Sdílená auta
Odborné studie hovoří poměrně jasně. Při užívání sdílených automobilů lze během 8 let ušetřit na výrobě a provozu auta více než 71,5 tuny CO2, 130 kg odpadů a 285 570 l vody. Výpočet zahrnoval údaje o dopadu výroby aut na každého uživatele a emise plně obsazeného automobilu.
Hromadná doprava
Dopravní podnik hl. m. Prahy svým uživatelům ukazuje, kolik CO2 ušetřili využitím hromadné dopravy na místo jízdy osobním autem. Jízdou metrem například z Černého Mostu na Zličín vychází o 4,16 kg oxidu uhličitého méně.
Česká republika vs. Evropa
Faktem je, že i přes snahy některých českých měst zapojit do hromadné dopravy větší díl nízkoemisních vozů, jsme při pohledu na obecné užívání alternativních pohonů mezi obyvateli na chvostu evropského žebříčku (120 gramů CO2 na kilometr). Nejčastějším důvodem je vysoká pořizovací cena a náklady na infrastrukturu. Největší podíl na stále vysokých hodnotách oxidu uhličitého má nákup firemních vozů se spalovacími motory, které mají ve firmách více jak 70 % zastoupení.
Nejlepší hodnoty emisí CO2 má naopak Island, Holandsko nebo Norsko (všechny pod 90 gramů na kilometr).
Další zajímavé informace najdete zde:
Acea.auto
CDR
Zdravá OVA
ČVUT
