Už ani nevíme, kde to celé začalo, ale plast se postupem času stal velmi diskutovaným tématem a pro mnohé zapovězeným materiálem, který je za každou cenu potřeba vymýtit a nahradit něčím jiným. Málokoho napadlo, že problém může být ve spotřebním chování nás, lidí, a nikoli v samotném plastu, který v podstatě za nic nemůže.
A tak společnosti z celého světa daly hlavy dohromady a začaly vymýšlet způsoby, jak své produkty udělat co nejvíce bio, aniž by zákazníci museli jakkoliv měnit své zvyky a zároveň měli dobrý pocit z toho, že pomohli přírodě. Jediné, co se ve výsledku povedlo, bylo to, že si tyto firmy vydělaly spoustu peněz a tzv. greenwashingem oklamaly širokou veřejnost.
Jak se dočtete dále, ekologické jednorázové obaly na jídlo neexistují a jejich kompostovatelnost není nic víc, než líbivá nálepka. Pojďme se společně podívat na jednotlivé typy materiálů, které jsou nejčastěji za eko nebo bio označovány, a říct si, proč to s nimi není tak růžové, jak se většinou tvrdí.
Bioplasty
Výrobky označované jako kompostovatelné bioplasty jsou dnes nejčastěji vyrobeny z kyseliny polymléčné, tedy PLA. Pro jednorázový obal se jedná o vůbec nejhorší variantu z materiálů uvedených v tomto článku (včetně klasického plastu) a to hned z několika důvodů.
PLA se běžně vyrábí z potravin, což představuje vysokou energetickou náročnost. Místo jídla se pak navíc surovina použije na výrobu obalu, který použijete 20 minut a následně vyhodíte. I proto je PLA v hodnocení dopadu na životní prostředí (LCA) výrazně horší, než běžné plasty, které oproti tomu vznikají z odpadu ropného průmyslu.
PLA je jeden z nejhorších materiálů pro balení jídla vůbec.
Dalším problémem je, že PLA nedokážeme jednoduše rozeznat od běžného plastu. Je to však jiná chemická sloučenina a proto nepatří do žlutých kontejnerů. Lidé, často v nevědomosti, produkty z PLA do těchto popelnic vhazují a zaměstnanci třídících linek nemají šanci takový odpad rozpoznat a z recyklace vyřadit. Vyskytne-li se PLA v recyklátu ve větším množství, může to vést k znehodnocení celé várky materiálu, který je pak v podstatě k ničemu a putuje na skládku.
Recyklovat tedy nelze, ale nevadí – můžeme přece kompostovat, že ano? Vůbec ne! PLA se bohužel může nazývat kompostovatelným jen proto, že máme aktuálně špatně nastavenou legislativu. To, že je materiál kompostovatelný podle určitých pravidel ještě neznamená, že v reálu opravdu kompostovatelný je.
Kdo jiný by na toto téma mohl vědět více, než lidé, kteří odpad přímo zpracovávají. Zeptali jsme se pana Kamila Klacka z OZO Ostrava, zda obaly z PLA, škrobu nebo cukrové třtiny přijímají ke zpracování v kompostu.
„Poptávané odpadní obaly nepatří do hnědých popelnic. Hnědé popelnice jsou výhradně určeny pro sběr biologicky rozložitelných odpadů (BRO) rostlinného původu. Na základě našich zkušeností získaných při pokusech společného aerobního kompostování BRO rostlinného původu s odpadními obaly uvedeného charakteru nebylo dosaženo uspokojivých výsledků, umožňujících jejich běžnou aplikaci v praxi,” uvedl.
Konkrétně u PLA ve výsledném kompostu zůstávají mikroplasty, které se už dál nerozloží. Zájem o takový kompost pochopitelně nikdo nemá a proto je PLA z celého procesu kompostování už na samém začátku vyřazeno. Je tedy ve výsledku jedno, kolik hnědých popelnic na bio odpad ve svém okolí máte, protože obaly na jídlo do nich jednoduše nepatří. Pokud je tam přece jen hodíte, můžete dokonce ohrozit celý proces kompostování.
PLA se při průmyslové kompostaci rozkládá na mikroplasty. V přírodě chová stejně jako jakýkoliv jiný plast a např. v mořské vodě se téměř nerozkládá.
„Zvyšuje se riziko kontaminace odpadu složkami živočišného původu, při jejichž zpracování je nutno zajistit tzv. hygienizaci odpadu. Tento stupeň úpravy není součástí provozu kompostárny společnosti OZO Ostrava s.r.o.,” dodal Klacko.
Podobně to vidí také v Čisté Plzni (společnost zajišťující přípravu a organizaci nakládání s komunálním odpadem): „Pokud držíte v ruce bioplast nebo kompostovatelný plast, uděláte nejlépe, pokud jej vhodíte do směsného komunálního odpadu. Kompostárny ani třídírny plastu o tento druh plastu nestojí, naopak ho vnímají jako komplikaci v procesu využití odpadu,” uvedla Petra Paulová.
Pokud si myslíte, že útěchou může být alespoň to, že obaly z bioplastu se na skládce rozloží rychleji než běžné plasty, ani to není pravda. V přírodě se totiž PLA chová více méně stejně jako jakýkoliv jiný plast a např. v mořské vodě se téměř nerozkládá.
Cukrová třtina a škrob
Obaly z tohoto materiálu se rovněž často označují jako kompostovatelné, ale stejně jako výše zmíněné PLA do kompostu nepatří. Pan Klacko je doporučuje vyhazovat do směsného odpadu: „Protože se jedná o odpady znečištěné jídelními zbytky a zároveň nespadají do ostatních separovaně sbíraných podskupin odpadů (plasty, papír, kovy, sklo …), odstraňujte tyto odpady jako směsný komunální odpad.”
Je ovšem fér poznamenat, že tento materiál je alespoň tvořen z odpadu přírodního původu (pokud do něj výrobci nic nepřimíchají) a tak se mezi jednorázovými obaly řadí mezi nejmenší zlo. I přesto ekologická stopa není důvod k oslavám. Dle studie z Berkeley má jedna znovupoužitelná plastová krabička (mimochodem velmi podobná naší REkrabičce) stejný dopad na životní prostředí jako 15 stejně velkých obalů z cukrové třtiny. Za touto hranicí už pak každé použití šetří další a další odpad jedna ku jedné a plastová krabička proto vychází výrazně lépe.
Papír
Papír není pro přenášení jídla příliš vhodný, protože se rychle rozmáčí. Proto se na vnitřní straně tzv. voskuje. Není to však přírodní vosk, ale tenká vrstva plastu (většinou PE). Kvůli tomu vzniká kompozitní výrobek ze dvou materiálů, který není ani recyklovatelný, ani kompostovatelný. Stejně jako dva předchozí případy tedy poputuje do směsného odpadu.
Porovnání dopadu na životní prostředí papírových a plastových obalů na jídlo se nám zatím najít nepodařilo, ale budeme-li např. vycházet z LCA studie KeepCupu, můžeme říct, že plastový obal použitý cca 18x má podobný dopad jako stejný počet jednorázových papírových obalů. Každé další použití je pak opět k dobru plastovému výrobku.
Ekologický obal existuje!
Doufáme, že po přečtení tohoto článku již nebudete věřit pohádkám o kompostovatelných obalech a že nálepky jako bio a eko vás už nikdy neoklamou. Jak jsme již uvedli na samotném začátku, slova jednorázový a ekologický prostě nejdou k sobě.
Dobrou zprávou je, že ekologická cesta existuje, a to v podobě znovupoužitelnosti. Jak už asi hádáte správně, mluvíme o naší REkrabičce. Je vyrobena z pečlivě vybraného typu plastu, jehož extrémní odolnost umožňuje jednu REkrabičku použít až 400x a nahradit tak stejný počet jednorázových obalů.
Výrobu máme přímo v Česku, což nám umožňuje minimalizovat přepravu z místa na místo a efektivně tak redukovat produkci CO2. Používaný materiál je navíc 100% recyklovatelný – na konci životnosti REkrabičky odebíráme zpět a necháváme dále zpracovat.
Do čeho si necháte příště zabalit jídlo vy? Je to jen a jen na vás!
Zdroje k článku:
Bioplasty: dobrý sluha, zlý pán | Slovakia Going Zero Waste 2019
Francie přijala pozměňovací návrh, který změní bioplastový průmysl
Nové bioplasty se v Česku ukázaly jako slepá cesta
Evropská unie od příštího roku zakáže většinu jednorázových bioplastů, klade důraz na cirkularitu
A Comparative Life Cycle Assessment of Compostable and Reusable Takeout Clamshells
Reusable coffee cups life cycle assessment and benchmark
